Údolí králů, překopané motykami a přeházené lopatami  od hledačů, archeologů, badatelů i dobrodruhů křížem krážem, snad několik metrů do hloubky, až ke samotnému skalnímu podloží,  nabízelo téměř mizivou naději k nějakému nálezu. Přesto v místě, na kterém již jednou Howard Carter začal kopat v roce 1917 a práci přerušil z důvodů  všeobecných pochybností a názorů úřadů i odborníků, aby se k němu po pěti letech opět vrátil. V místě,  které bylo v dřívější době používáno jako smetiště a skládka stavebního matriálu navršeného ze staveb hrobek jiných panovníků. V místě, které při odkrývání bylo zastavěno základy domků stavebních dělníků. Místo, které jako jediné podle jeho nákresů a zmapování zůstalo neprozkoumáno, snad i z důvodů nekvalitní  polohy  pro  výběr hrobky  a  hlavně  malého

Howard Carter věděl co hledá. I přes názory o marné práci a zbytečné snaze, pokračoval dál. Využil svých zkušeností, které během let získal především pod vedením američana Theodora M. Davise, který měl od egyptské vlády povolení k vykopávkám v Údolí králů, kde kopali 12 let . Objevili, mimo jiné,  prázdné hroby Thutmose IV., Siptaha, Haremheba a mumii i rakev krále Amenhotepa IV.  Po Davisově  smrti pokračoval  Howard Carter  ve  vykopávkách  v  Údolí králů sám,  ovšem za  podpory lorda  Carnarvona, který  Cartera  financoval.  Vykopávky  se  vedly  v  místě,  které  ve  svých

Vše se životě tohoto britského egyptologa a amatérského archeologa Howarda Cartera , tak stejně i lorda Carnarvona změnilo 4. listopadu roku 1922,  kdy odkryli dělníci  první kamenný schod  patřící schodišti vedoucímu  k  zapečetěné  zdi (v jemném pomazaném povrchu zdi s otisky kartuší pohřebiště králů a kartuší faraóna Ttutanchamona)a sestupné chodbě k hrobce krále Tutanchamona.   Dne 24. listopadu Howard Carter se svým "sponzorem" lordem Carnarvonem byli nejspíš prvními lidmi (kromě několika návštěv vykradačů hrobů v ranném období po pohřbu faraóna), kteří po 3245 letech vstoupili do posledního malého království tohoto zapomenutého faraóna.   To co o den později  25. listopadu 1922

Tutanchamonův poklad, který tvoří několik tisíc předmětů, počítáme-li zvlášť i drobné šperky, zaplňuje v Egyptském muzeu v Káhiře celkem 12 místností. Tato výbava se skládala z nejrůznějších věcí, určených pro faraónovu posmrtnou potřebu. Byly to nádoby s oleji, vodou a vínem, byly tam složeny i potraviny a také různé předměty a oděvy, které faraón používal za svého života. Dále tam byly předměty, vyrobené výhradně pro jediný účel - pro den smrti, kdy bude pohřební výbava slavnostně vnesena do pohřební komory a nebo přesněji do prostor, pro pohřební výbavu připravených. Ve výbavě byly i různé sošky sloužících, tzv. vešebtů, kteří se měli starat o panovníka po smrti, dále lůžka, rozložené vozy, luky,  šípy,   různé  truhlice  naplněné  šperky,  oděvy   nebo  plátnem.   V hrobce  byla   pohřební   komora   s   posvátnými