Údolí králů, překopané motykami a přeházené lopatami od hledačů, archeologů, badatelů i dobrodruhů křížem krážem, snad několik metrů do hloubky, až ke samotnému skalnímu podloží, nabízelo téměř mizivou naději k nějakému nálezu. Přesto v místě, na kterém již jednou Howard Carter začal kopat v roce 1917 a práci přerušil z důvodů všeobecných pochybností a názorů úřadů i odborníků, aby se k němu po pěti letech opět vrátil. V místě, které bylo v dřívější době používáno jako smetiště a skládka stavebního matriálu navršeného ze staveb hrobek jiných panovníků. V místě, které při odkrývání bylo zastavěno základy domků stavebních dělníků. Místo, které jako jediné podle jeho nákresů a zmapování zůstalo neprozkoumáno, snad i z důvodů nekvalitní polohy pro výběr hrobky a hlavně malého
prostoru, který podle tehdejších nároků, takové královské hrobce odpovídal.
Howard Carter věděl co hledá. I přes názory o marné práci a zbytečné snaze, pokračoval dál. Využil svých zkušeností, které během let získal především pod vedením američana Theodora M. Davise, který měl od egyptské vlády povolení k vykopávkám v Údolí králů, kde kopali 12 let . Objevili, mimo jiné, prázdné hroby Thutmose IV., Siptaha, Haremheba a mumii i rakev krále Amenhotepa IV. Po Davisově smrti pokračoval Howard Carter ve vykopávkách v Údolí králů sám, ovšem za podpory lorda Carnarvona, který Cartera financoval. Vykopávky se vedly v místě, které ve svých
mapách označil jako čtverec L16 .
Vše se životě tohoto britského egyptologa a amatérského archeologa Howarda Cartera , tak stejně i lorda Carnarvona změnilo 4. listopadu roku 1922, kdy odkryli dělníci první kamenný schod patřící schodišti vedoucímu k zapečetěné zdi (v jemném pomazaném povrchu zdi s otisky kartuší pohřebiště králů a kartuší faraóna Ttutanchamona)a sestupné chodbě k hrobce krále Tutanchamona. Dne 24. listopadu Howard Carter se svým "sponzorem" lordem Carnarvonem byli nejspíš prvními lidmi (kromě několika návštěv vykradačů hrobů v ranném období po pohřbu faraóna), kteří po 3245 letech vstoupili do posledního malého království tohoto zapomenutého faraóna. To co o den později 25. listopadu 1922
Tutanchamonův poklad, který tvoří několik tisíc předmětů, počítáme-li zvlášť i drobné šperky, zaplňuje v Egyptském muzeu v Káhiře celkem 12 místností. Tato výbava se skládala z nejrůznějších věcí, určených pro faraónovu posmrtnou potřebu. Byly to nádoby s oleji, vodou a vínem, byly tam složeny i potraviny a také různé předměty a oděvy, které faraón používal za svého života. Dále tam byly předměty, vyrobené výhradně pro jediný účel - pro den smrti, kdy bude pohřební výbava slavnostně vnesena do pohřební komory a nebo přesněji do prostor, pro pohřební výbavu připravených. Ve výbavě byly i různé sošky sloužících, tzv. vešebtů, kteří se měli starat o panovníka po smrti, dále lůžka, rozložené vozy, luky, šípy, různé truhlice naplněné šperky, oděvy nebo plátnem. V hrobce byla pohřební komora s posvátnými